Výběr štěněte začíná doma

Výběr štěněte není nijak krátkodobá záležitost. Na štěňata vzácně se vyskytujících plemen s dobrým původem a s předpoklady pro budoucí využití v chovu se čeká rok i déle a cestovat za nimi znamená mnohdy překonávání značných vzdáleností. Chovatele či chovné stanice ostatních, běžnějších plemen lze nalézt v přiměřeném dosahu, na vhodné štěně se čeká maximálně půl roku a zpravidla lze vybírat z více vrhů.

Než si nový majitel půjde štěně vybírat, měl by mít jistotu, že s pořízením psa (příp. psa konkrétní rasy) nejenže souhlasí celá rodina, ale že je také morálně připravena na všechna omezení, která nutně takové soužití provázejí. Pes v domácnosti znamená určité dlouhodobé závazky a povinnosti, které jsou cenou za potěšení z vlastního psa. Vhodnými podmínkami pro chov vybraného plemene se rozumí (kromě zmíněné rodinné spolupráce a součinnosti) pokrytí základních životních potřeb psa – od zajištění vhodné stravy až po možnost bezproblémové dopravy za veterinárním ošetřením – a také podobné nezbytnosti jako první pelíšek, misky na jídlo a vodu, vodítko i hračky. Plemenům, která potřebují dostatečný pohyb, je třeba jej zajistit - ať už pobytem na zahradě, nebo denními důkladnými vycházkami. A některá plemena přímo vyžadují fyzickou i psychickou schopnost majitele psa ovládat, kontrolovat a cvičit. Samozřejmě, pokud plánuje chovatel pořízení výstavního a chovného psa, musí počítat s péčí o něho na nesrovnatelně vyšší úrovni.

Jestliže budoucí majitel hledá psa vhodného do rodiny, měl by při výběru štěněte vyhledávat tzv. rodinný odchov. Pes, který je odmala zvyklý na lidi kolem sebe, získává daleko více podnětů než od matky a sourozenců, reaguje přiměřeněji na nové situace a do života si nese přátelský vztah k lidem a vědomí sounáležitosti lidí a psů. Štěňata, která vyrůstají mimo domácnost, takže se jim dostává méně pozornosti ze strany lidí, nejsou už nikdy dostatečně socializována. Navždy si budou zachovávat od lidí odstup a budou hůře reagovat na nové podněty. Proto správný chovatel vychovává štěňata ve své bezprostřední blízkosti.

Vybírat štěně by měl zájemce bez svých vlastních dětí, aby nebyl ovlivněn jejich ne zcela racionálními důvody. Začátečníkům se vyplatí vzít si s sebou poradce – zkušeného chovatele, majitele, veterináře, případně rozhodčího soutěží.

První návštěva

První návštěva u chovatele může proběhnout ještě před odstavením štěňat, kdy si budoucí kupec štěňata prohlédne a pokud se pro některé rozhodne, tzv. si je zamluví. Může se totiž stát, že ve vrhu převažuje jedno pohlaví a s otálením lze přijít o možnost výběru. Pokud z vrhu zbude jen jeden pes nebo jedna fenka, je více než pravděpodobné, že je nejméně kvalitní. Před vlastní návštěvou ještě neočkovaných štěňátek je vhodné omezit kontakt s jinými zvířaty, nenavštěvovat místa, kde se psi venčí, případně se převléknout i přezout. Omezí se tím nebezpečí přenosu nákaz, a navíc starší oblečení je vhodnější pro bližší kontakt se štěňaty, která velmi pravděpodobně znečistí šaty a poškodí boty návštěvníků.

Na co se zaměřit při výběru štěněte u chovatele?

Nikdy nepřistoupit na nabídky chovatele, že štěně přiveze. Je důležité posuzovat štěňata v prostředí, na které jsou zvyklá. Jak už bylo zmíněno, důležité je, zda je štěně vychováváno v blízkosti člověka. Rozhodně se nedoporučují štěňata odchovávaná v kotcích mimo domácnost.

Při první návštěvě si potenciální kupec dobře prohlédne celý vrh i s matkou, případně další přítomné psy. Všichni by měli být bez viditelných známek nemoci, okolí bez známek průjmu nebo zvracení. Bázlivost nebo agresivita matky štěňat je špatným znamením, protože by potomci mohli tyto vlastnosti zdědit nebo odpozorovat. Dobrým znamením je vrtění ocasu fenky a zvědavost štěňat. Štěňata by měla být veselá, žravá a hravá, nebojácná, vrh by měl být vyrovnaný co do velikosti i váhy. Není na místě nechat se zaujmout nejmenším štěnětem, protože to svědčí o jeho menší životaschopnosti.

S výběrem štěněte podle povahy poradí chovatel, který má dlouholeté zkušenosti, ale je dobré spoléhat také na vlastní intuici. Sportovci a děti preferují živější psy, kteří podnikají společné výpravy do okolí pelíšku, starší lidé zas klidnější, submisivní povahy, dávající najevo svým energickým sourozencům podřízenost leháním na záda a sdružující se do skupinek, ve kterých se cítí v bezpečí. Dominantního psa lze poznat už od nejútlejšího věku, protože netrpí ani náznakem strachu a naopak se radostně vrhá do šarvátek nebo třebas na boty návštěvníků. Vývoj štěňat ale zdaleka není ukončen a se stoprocentní jistotou nelze říct, jestli z čilého štěněte vyroste obtížný hyperaktivní pes nebo naopak flegmatik, zda se z neodůvodněné podřízenosti vyvine abnormální ustrašenost nebo pro změnu agresivita ze strachu, a jestli dominantní zvíře nepřeroste v budoucnu v usurpátora rodiny i okolí.

Výběr podle exteriéru je náročný, pokud se hodlá budoucí majitel se psem zúčastňovat výstav a využít jej pro chov (i když zevnějšek je u psů určených v budoucnu k chovu jen jedním z kritérií). V ostatních případech – pes pro práci a pes-společník - je zevnějšek psů méně důležitý a preferovány jsou povahové vlastnosti.

Předběžně vybrané štěně si budoucí chovatel pečlivě prohlédne, aby zjistil, nemá-li nějaké vady nebo příznaky nemoci. Psíka přitom uchopí pod hrudníkem a zadečkem a opatrně vyzvedne. Opět platí, že psi s nejvyššími ambicemi by měli být prohlédnuti co nejpečlivěji, pokud možno odborníkem.

Obecně platí, že štěně má mít lesklou a hustou srst, bez cizopasníků, holých míst, strupů a vřídků. Oči čisté, jasné a živé, neměly by slzet a oční víčko se nesmí vchlipovat. Koutky očí nesmí být zanícené. Uši uvnitř čisté, růžové a lesklé, bez sekretu. Hustý a tmavý maz může signalizovat ušní svrab, což by nesvědčilo o hygieně chovu. Čenich musí být bez výtoku, nelze se vymlouvat na počínající rýmu. Chrup by měl být pravidelný, i když zatím neúplný, ale už v tomto věku lze rozpoznat, zda v dospělosti nebude mít štěně předkus nebo podkus. Pokud je z tlamičky cítit zápach, může to znamenat, buď že štěně ochutnalo, co nemělo, nebo že má v sobě parazity. Tělíčko nesmí být vyhublé s nafouknutým bříškem. Pokud je v blízkosti pupku bulka, značí to pupeční kýlu. Kýlu je třeba vždy dříve či později odoperovat, což přináší další finanční náklady. Seriózní chovatelé nechají kýlu operovat na vlastní náklady nebo sníží cenu. - Protože stolice má být tuhá, řitní otvor nebude potřísněn výkaly nebo krví, a psíci by měli mít hmatatelná obě varlata.Při výběru se rozhodně vyplatí nic neuspěchat. Aby kupec důkladnou prohlídkou štěněte neznervózňoval fenku, je vhodnější, když ji chovatel odvolá.

Den D: do nového domova

Pokud si budoucí chovatel vybere, domluví termín, kdy si štěně převezme. Věk vhodný k odebrání psa od matky se může u některých plemen různit, takže je třeba dát na doporučení chovatele. Jen on pozná, zda je štěně dostatečně socializováno a jestli je natolik zralé, aby bez následků sneslo tak zásadní životní zlom, jako opuštění matky, sourozenců a dosavadní lidské rodiny. Čím déle se štěně zdrží u své původní psí smečky, tím lépe bude v dospělosti komunikovat s ostatními psy, ovšem bude se za tu cenu hůře začleňovat do nové rodiny. Odběr štěněte je vhodný zhruba od šestého do osmého týdne věku.

O prodeji štěněte by měla být sepsána kupní smlouva, která chrání jak chovatele, tak kupce. Musí obsahovat všechny základní údaje o transakci a přesně popsat "předmět prodeje". V běžné řeči to znamená, že jsou zde uvedeny všechny údaje o štěněti, jeho tetovací číslo, plemeno, pohlaví, stáří, uvedení případných vad, na které byl kupec majitelem upozorněn a které ovlivnily cenu zvířete, zda je pes zdravý, očkovaný, odčervený a podobně. Podle občanského zákoníku platí na koupené zvíře šestitýdenní záruka, během které lze reklamovat u chovatele zatajené nebo skryté vady, o kterých nebyla ve smlouvě zmínka a které byly zjištěny až po příjezdu domů nebo po návštěvě u veterináře.

Data narození, očkování a odčervení musí být také uvedena na očkovacím průkazu, který je důležitým dokladem štěněte.V případě čistokrevného psa s oběma rodiči schválenými do chovu je dalším dokladem průkaz původu, bez kterého se pes nemůže zúčastnit výstav ani být zapojen do chovu. Příslušnost k rodokmenu zaručuje tetování do ucha nebo na vnitřní stranu stehna, a vytetované číslo je shodné s číslem v plemenné knize.

Pokud jsou vyřízeny všechny formality, nic už nebrání tomu, aby si nový chovatel štěně odvezl domů. Původní majitel by měl předat dvou- až třídenní dávku stravy, na kterou bylo štěně doposud zvyklé, a kus podložky nebo deky z původního pelíšku, aby mělo pocit, že není tak úplně v cizím prostředí. Nový majitel by si pro psa měl jet vybaven přepravkou nebo jej jinak zabezpečit během přepravy, a to nejen z důvodu bezpečnosti všech zúčastněných, ale také jako prevence v případě velmi pravděpodobné nevolnosti štěněte. Ať už je chovatel vybaven sebelepšími zkušenostmi, radami i rádci, vždy je výběr štěněte citovou záležitostí. Někdy se naopak stane, že si štěně vybere chovatele. Obojí je správně – jde o vzájemný vztah na několik dlouhých, radostných let.