Základní povely
Základní povely
Ne každý majitel samozřejmě vyžaduje aby jeho mazlíček přeskakoval obruč jako v cirkuse, aby zvládal překážky nebo dokonce tančil. Základní výcvik je, když pes okamžitě reaguje na povely "ne", "sedni", zůstaň", "ke mně" a tím se stává přijatelným členem nejen vaší rodiny, ale také vašeho okolí. Vaše soužití bude nejen jednodušší, ale také veselejší a přirozenější.
Dnes existuje spousta společností, které nabízejí hodiny výcviku k poslušnosti, díky kterým se váš pes rychleji a jednodušeji zařadí do společnosti. Pokud se do výcviku vrhnete sami, jak se říká na vlastní pěst, měli by jste určitě znát povahu a přirozené chování vašeho psa. Měli by jste vědět jaký je rozdíl mezi nároky na výcvik jezevčíka, německého ovčáka, rotvajlera, dogy… prostě každý "má to své".
My vás samozřejmě nenaučíme jak docílit bezchybného výcviku a dokonalé poslušnosti, ale pro začátek vám nabízíme pár osvědčených rad a zkušeností, jak a čím začít, a bez čeho se při dalším výcviku rozhodně neobejdete. Připomínám jen, že se jedná o již výše zmiňované základní povely, pokud je vy i váš pes zvládnete, můžete se pustit dál.
Několik zásad
- Před výcvikem nechejte psa proběhnout a vykonat potřebu
- Začněte jednoduššími cviky a pokračujte k těm složitějším
- Stejný cvik nedělejte příliš dlouho
- Výcvik vyžaduje trpělivost a sebeovládání
- Učení by mělo být příjemné pro psa i pro vás
- Necvičte s nemocným psem nebo háravou fenou
- Nikdy netrestejte psa v pokorné poloze vleže na zádech
- Výcvikové pomůcky nedávejte psovi na hraní
Začínejte sami
Nezáleží, jestli začínáte se štěnětem nebo dospělým psem, ale zpočátku musí celý výcvik prováďet jedna osoba, aby byly povely stále stejné. Psa by mohla lehce zmást odlišná intonace hlasu a taky to, že ne všichni jsou stejně důslední a mají stejné nároky. Co jednomu cvičiteli stačí, druhý s tím spokojen nemusí být.
Jméno
Slyšet na jméno je první věc, kterou se štěně naučí. Musíte na něj mluvit a opakovat jeho jméno, aby se ho brzy naučilo rozeznávat. Když štěně slyší dobře na jméno, můžete začít cvičit základní povely.
Jak dlouho
Délka lekcí by neměla být zpočátku příliš dlouhá. Začněte dvěma až třemi minutami a postupně čas prodlužujte na deset, maximálně patnáct minut. Nechejte psa zvládnout vždy jen jednu věc a nesnažte se ho naučit "všechno" najednou. Až si budete jistí, že plně pochopil každý krok nového cvičení, pak pokračujte dál.
Základní povely
Jako první na řadu přichází "ne"! Což má pro nás lidi mnoho významů "hned s tím přestaň", "nechej to", "neber to", " nechoď tam"… atd. Ovšem štěně nemá slovní zásobu jako my lidé, proto si zvolte skutečně jedno slovo a vždy když štěně něco kouše, dělá co by neměl, jde kam nesmí apod., řekněte důrazně "ne" a povel opakujte spolu s jeho jménem. To vše musíte říct rozkazovacím tónem hlasu a pokud nereaguje, povel opakujte a případně ukažte na věc, kterou má nechat. Když přestane, pochvalte ho a snažte se odvrátit jeho pozornost na něco jiného.
"Ke mně"! nebo "K noze"! Záleží na vás, který z povelů si zvolíte, ale vždy používejte jen jeden. Psa přivolejte v podřepu, plácněte dlaní o stehno, zavolejte na psa jménem a zavelte "ke mně"! Každý příchod náležitě odměňte pochvalou i odměnou. Zpočátku se stává, že i po opakovaném přivolání zajímá psa něco důležitějšího než vaše marné volání. Také si rádi libují ve hře na honěnou, když je voláte - nikdy jej nehoňte, ale naopak se můžete rozběhnout opačným směrem, nebo se schovejte. Když k vám konečně přiběhne, netrestejte ho, aby si nespojoval návrat s trestem.
Naučit psa sednout na povel není až tak složité. U malých psů obvykle stačí říct "sedni"!, položit mu ruku na zadeček a jemně zatlačit dolů. U větších psů je někdy potřeba položit jednu ruku na zadek a druhou na hruď. Když se pes naučí tento povel, následuje "zůstaň"! Pokud se chce zvednout řekněte nejprve "ne"! a potom "zůstaň"!
Povel "fuj!""
Tento povel vlastně napomíná psa za něco co vy nechcete, aby dělal. V takovýchto situacích musíte jednat rychle a hbitě a ne vysvětlovat svému miláčkovi, že to přeci nesmí, že se to nedělá, a že to od něj není hezké… Napomenutí musí být rychlé a výstižné. Pro takovýto povel je nejvhodnější slovo "fuj!". Může se stát, že pes na Vaše napomenutí nezareaguje a bude v konání "špatnosti" pokračovat. V takovém případě psa za žádných okolností fyzicky netrestejte a ani na něj nekřičte. Nejlépe uděláte, když psa chytíte za kůži na zátylku či přitáhnete za obojek a mírně s ním zatřesete. Nesmíte však zapomenout, že psa můžete takto napomínat a trestat pouze v okamžiku, kdy pes provádí činnost, kterou nesmí dělat, jinak veškeré napomínání ztrácí smysl. Pokud se Vám podaří všechny tyto věci dodržet, Váš pes bude později reagovat pouze na slovní opomenutí.
Doma je doma
S výcvikem začínejte doma. Až když se pes naučí přijít na zavolání, sedět a zůstat na místě na povel, zkuste dávat tyto povely bez předchozího varování, když volně běhá po zahradě a není ve vaší bezprostřední blízkosti. Ve chvíli, kdy poslechne na povel i za těchto podmínek, můžete je zkusit použít na procházce. Ze začátku bude psa opět rozptylovat vše kolem něj, ale trpělivost a vytrvalost nakonec zvítězí.
Chvalte
Když vás pes neposlouchá, nemusíte ho trestat plácnutím, tón vašeho hlasu stačí k tomu, aby se styděl. Nezapomínejte však také na chválu, která psa vždy potěší a pro výcvik je také nezbytná! Opakování a pochvaly hrají při každém výcviku významnou roli. Jako odměnu můžete také používat pamlsek pro psy.
Pamlsky
Ano nezbytným doplňkem pro výcvik psa jsou i odměny za správně provedený úkol tzv. pamlsky. Nejčastěji používanou odměnou jsou různé dobroty, oblíbené dětské piškoty, které však nejsou pro psa zdravé. Je lepší se poohlédnout po něčem vhodnějším, ve specializovaných prodejnách pro zvířata, si jistě dobře vyberete. Najdou se však i psi, kterým žádná z těchto pochutin nic neříká. Některým psům vystačí i nějaká oblíbená, například pískající hračka nebo míček.
Volíte-li pamlsek, musíte při výběru dbát také na to, abyste tímto pamlskem zaujali, a aby to vašemu psovi chutnalo. Je to správná motivace, která je při výcviku důležitá, že něco dostane za dobře provedený cvik a příště se bude těšit na další odměnu… Ze začátku můžete štěně odměnit pokaždé, když poslechne nejjednodušší příkaz a postupně množství odměn snižujte.
Každou "lekci" zakončete povelem, kterému pes rozumí, aby jste ho mohli za správné splnění pochválit. Tím skončí cvičení pro psa šťastně a bude se těšit i na to další.
Pokračujte
Jestliže váš pes zvládne základní povely, můžete pokračovat dále. Od věku čtyř až šesti měsíců lze výcvik praktikovat ve skupinách mladých psů na cvičištích. Pro mladého psa představuje skupina mladých psů určitě důležitou zkušenost. Nezapomeňte, že musíte být vždy důslední, trpělivý a věnovat mu mnoho času.
Pes, kterého zvládáte vy a on ovládá alespoň základní povely a poslušnost se snadněji zařadí jak do smečky lidské, tak psí.
• Pokud možno nikdy netrestejte psa fyzicky. Pes velice dobře pozná podle intonace našeho hlasu (není třeba křičet), jestli ho chválíme nebo se na něj zlobíme. Když na psa neplatí slovní napomenutí, potrestejte ho vyzdvižením za kůži v zátylku do výše vašich očí a následným slovním pokáráním. Je to pro psa přirozený způsob pokárání, v přírodě tak trestají feny svá štěňata. Pokud máte již velké štěně nebo dospělého psa, který nereaguje na slovní napomenutí, a vy na něm nemůžete praktikovat tento způsob výchovy kvůli jeho robustnosti, plácněte jej maximálně složenými novinami či proutkem. Akceptovatelné jsou ještě stahovací obojky – ostnaté či elektrické obojky jsou zvrhlost a do přátelského vztahu člověka a zvířete nepatří!Netrestejte ale nikdy psa rukou , protože by se jí začal bát a v budoucnu by reagoval bázlivým přikrčením i na váš pokus o jeho pohlazení. Navíc nezapomínejte, že při výcviku se nejvíce osvědčila "škola hrou".
PSÍ ŘEČ
Naši chlupatí přátelé k nám často promlouvají různými pohyby nebo náznaky svého těla, aniž bychom si to uvědomovali či to vůbec postřehli. Ráda bych vám alespoň trochu přiblížila „způsob komunikace”, která samozřejmě nemusí být u všech zvířat stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam. • Šťouchnutí čenichem- vyjadřuje přátelskost.
• Šťouchnutí pánví - znamená přátelství. Psi toto gesto používají vůči lidem během vítacího rituálu.
• Pes se často může snažit na sebe upoutat pozornost, a navázat tak kontakt se svým pánem, různými způsoby – válením se ve výkalech, mršinách, braní kamenů do tlamy aj.
•Objímání může cizí pes pochopit jako projev nadřazenosti a nepřátelství.
• Přímý pohled do očí může pes rovněž vnímat jako hrozbu.
• Sahání na hlavu bere pes jako výraz nadřazenosti. Měli bychom zabránit dětem, aby hladily neznámé psy bez dozoru.
• Dalším rizikovým faktorem je, když dítěti např. upadne rohlík v blízkosti psa a oba se pak snaží sousto sebrat – může pak dojít k " boji o potravu" (jedná se většinou o cizí psy).
• Vzájemné olizování štěňat je výrazem náklonnosti. Později se jeho význam posouvá a štěně se snaží intenzivním olizováním pysků dospělých donutit je, aby vyvrhli potravu (pozorováno u štěňat vlků). S přibývajícím věkem nabývá gesto uklidňujícího významu.
• Štěňata se kousáním a vrčením na členy domácnosti snaží upevnit své postavení ve smečce. Proto je nutné je nenásilným způsobem usměrňovat (když nepomůže slovní napomenutí, vyzdvihneme štěně za kůži v zátylku do výše našich očí a pokáráme ho). Musíme však rozlišovat kousání a vrčení při hře, které je v přijatelné míře zcela v pořádku a není třeba v tomto případě štěně napomínat.
• Někteří psi si spojují chování svého pána při odchodu s následnou dobou odloučení . Potom mohou předčasně projevovat strach.
• Někdy se nechávají lidé zmást tím, že pes cení zuby a přitom vrtí ocasem.Vrtění ocasem v tomto případě neznamená přátelské gesto, nýbrž těšení se na útok. Když máme pocit, že nás chce pes napadnout, začneme pomalu couvat, nedíváme se mu přímo do očí a klidně na něj mluvíme. Pokud i přesto pes zaútočí, otočíme se k němu zády, přikrčíme se s rukama v klíně a záda napneme. V této pozici nám pes nemůže tolik ublížit, jako kdybychom k němu zůstali otočeni čelem.
• Když se psi perou, odtrhávejte je od sebe chycením za ocasy. Vyhnete se tak zbytečným poraněním, která vám mohou zvířata v zápalu boje způsobit.
• Aby si pes vždy nechal sáhnout na jídlo, popř. nechal si vzít nevhodnou stravu z tlamy, je dobré mu vždy před krmením zamíchat stravu v jeho misce prstem tak, aby to viděl. Pes si tímto způsobem zvykne, že se dotýkáme jeho jídla.
• Někdy se stává, že pes si lehne na své místo a když ho z něj chceme odvést někam pryč (např. venčení), tak na nás zavrčí. Pokud se tato situace neopakuje často, měli bychom respektovat, že i pes chce mít občas "svůj klid" (asi jako my, když nám není dobře nebo nemáme náladu). Pokud by však takto pes reagoval příliš často či dokonce pravidelně, musíme zvíře okřiknout popř. jím zacloumat za kůži v zátylku.
zdroj-planeta zvířat