Pejsek sám doma..
Osamělost
Samota je pro psa nepřirozená. Strach z odloučení, panická hrůza z toho, že bude muset zůstat byť jen na chvíli sám je jedním z nejčastějších problémů u psů.
Mnoho psů se se strachem z odloučení dříve nebo později správným způsobem vyrovná, ale jsou i tací, kteří s ní mají velmi špatné zkušenosti a zažijí si mnoho problémů, díky nimž se se samotou nesmíří nikdy.
Psi reagují na strach z odloučení různě. Někteří velmi rychle pochopí, že odchod a návrat páníčka je přirozený jev, který není za určitých okolností vůbec ničím nepříjemným. Většina ale stresově reaguje hned, jakmile pán jen naznačí, že se chystá opustit byt. Pes se začne třást, lepí se pánovi na paty a nebo si lehne před dveře s nešťastným výrazem v očích "já nechci být sám". Následky obrovského strachu bývají různé, také v závislosti na povaze psa. Psi se projevují během vaší nepřítomnosti nečistotností (i když jsou řádně vyvenčeni), jiní rozkoušou a rozdrápou jakékoliv předměty bytového vybavení, včetně křesel, koberců či vytrhaných parket a okousaných dveří, ale taky dokážou celý den prosedět u dveří a zoufale výt, dokud se neozve v zámku klíč. Všechny tři varianty dohromady nejsou výjimkou a není snad nic horšího. Takové psy je velmi těžké uklidnit také proto, že oni sami mohou své chování ovlivnit jen velmi málo. Musíte psa postupně na samotu přivykat. Někteří psi mohou ze strachu ze samoty časem vyrůst, ale jsou i takoví, kteří s ní budou mít těžkosti celý život.
Příčiny vzniku strachu z odloučení jsou známé a celkem logické. Přesto je někdy těžké jim zabránit nebo předejít. Většinou to poukazuje na velkou frustraci a strach: váš pes se bojí být sám. Takové chování se často vyskytuje u psů, kteří byli odděleni od matky příliš pozdě, nebo byli během celé fáze socializace společně se svou matkou a sourozenci a nikdy nezažili samotu. Ve chvíli, kdy za sebou zavřete dveře, zmocní se psa panika.
Podobný problém může nastat také v případě, když je majitel se svým pejskem nějaký čas stále doma a náhle se to musí změnit. Například po mateřské dovolené, po prázdninách nebo po dlouhé nemoci… Bohužel jen málokdo si uvědomí, že pes, který nebyl nikdy doma sám, nebo si na to odvykl, si musí na odloučení také postupně zvykat. Náhlá několikahodinová samota nepřipravenému psovi přináší nepochopitelná muka, kterým se brání. Je horší si na takovýto stav zvyknout pro dospělého psa, než pro samotné štěně.
Smutné a hůře řešitelné případy jsou psů z útulků. Takoví psi už samotu a odloučení od své smečky zažili, mnohdy i několikrát a často s otřesnými zážitky. A tak při každém oblékání, obutí či zacinkání klíči znejistí a už už se jich zmocní panický strach. Nejednou to končí tak, že se ocitají v útulku opakovaně, protože i trpělivost toho nejhodnějšího pána má své meze.
Naučit psa, aby zůstával doma sám a neměl z toho pocit ohrožení, panickou hrůzu a majitel problémy v dalekém okolí a své výčitky svědomí, že psa trápí, není zase tak složité. Jenom je potřeba začít hned s malým štěnětem. Štěňátko, které chcete na nějakou chvíli nechat samo, by mělo být vyvenčené, zdravě unavené a syté. Jeho pelíšek by měl splňovat všechny požadavky. Měl by být teplý, měkký, tmavý, nelépe i zastřešený, tak, aby byl dokonalým útočištěm, tichým místem pro spánek a nic ho zde nerozptylovalo a nerušilo.
Přinesete-li si štěňátko domů, je vhodné si tento příchod naplánovat na dobu, kdy budete moci být alespoň pár dní společně. Aby nezůstalo hned štěňátko úplně samo. Tento společný čas využijte kromě zábavy a zvykání si na sebe, také k tomu, že budete štěně zvykat na čas odloučení. Aby se štěně naučilo zůstávat samo až k tomu dojde skutečně.
Nejméně do půl roku by měl vždy po zhruba čtyřech hodinách někdo přijít psíka vyvenčit, nakrmit a pohrát si s ním. Takto vychovaný pes má pak ke své smečce naprostou důvěru, a pokud ji nezklamou a samotu mu zpříjemní nějakou tou dobrůtkou, která vydrží dlouho odolávat štěněčím zoubkům a kterou nedostane nikdy jindy, než když má zůstat sám, snáší pak pejsek samotu naprosto normálně, jako něco dokonce příjemného.
Za normálních okolností vydrží i větší pes nejvýše 5 až 6 hodin naprosto bez větších komplikací sám. Každodenní dlouhé odloučení lze omluvit jedině v případech, že pes má volný přístup na zahradu nebo na dvůr, nebo že ho v mezičase vyvenčí někdo jiný. Jestliže v rodině žije více psů pohromadě, zůstávají sami doma většinou bez problémů i po delší dobu. U většiny psů, kteří jsou denně několik hodin sami, se postupně vyvíjejí různé poruchy chování jako sklony k ničení věcí, ale i nečistotnost. Lidé, kteří chodí denně do práce, by si proto měli koupi psa dobře rozmyslet. Psi, kteří smějí strávit noc v bezprostřední blízkosti majitele, snášejí denní nepřítomnost svého pána podstatně lépe.
Jste-li už ve stádiu, tedy spíše váš pes, kdy jste ze štěněčího věku venku a problémy s odloučením přetrvávají, nebo jste je zatím nezačali řešit, bude to složitější, ale všechno se dá zvládnout a naučit. Uvědomte si, kde je příčina a pokud jste si vědomi, že pejsek strávil dvanáct hodin zavřený v bytě sám, nemůže on za vaši nezodpovědnost. Netrestejte nikdy psa za zničení věcí a za loužičky, které ze zoufalství udělá. Ke stresu ze samoty by se přidal ještě strach z pánova návratu a problém se tím jenom prohloubí.
Nápravných možností existuje spoustu a žádná z nich není stoprocentní pro všechny psy stejně. Musíte vnímat vašeho psa jako člena rodiny a přistupovat k němu s tím, že chcete problém řešit společně, ne jej za to zatracovat. Princip vyřešit problém je především na straně majitele. Majitel musí v první řadě změnit své chování vůči psovi, denně opakovat cvičení a to vše s důsledností a trpělivostí!
Málokterý majitel vydrží neotočit se na podpatku a nevrátit se domů ve chvíli, kdy zaklapnou dveře a pes se pustí do srdceryvného vytí, štěkání a škrábání. Ale jinak to nejde. Pes musí pochopit, že si tímto chováním vaši přítomnost (návrat) nevynutí, ale taky musí vědět, že vy se vrátíte "za chvíli" a jeho klidné chování ve vaší nepřítomnosti odměníte.
Z počátku zvykejte nechávat pejska o samotě jen krátce. Stačí jen pár minut, pět, deset. Se psem se rozlučte vždy se stejným povelem, který budete používat vždy stejně - například: "Počkej tu, brzy se vrátím." Nikdy byste se neměli pokoušet tajně odplížit! Klidně jen čekejte v dostatečné vzdálenosti, abyste slyšeli, zda pejsek něco nevyvádí, a je-li vše v pořádku, za několik minut se vraťte. Chvalte jej jak byl hodný ve vaší nepřítomnosti a dejte mu klidně i pamlskem najevo "tak jsi hodný", tak je to správně.
Zavřete-li za sebou dveře a pejsek se pustí do štěkání a vytí, nevracejte se a netrestejte ho, protože by si trest spojil s naším návratem a ne se svým předchozím chováním. Koneckonců jen zoufale volal zpět svoji smečku! Prostě ho jen ignorujte. Později vyčkejte do chvíle, kdy se odmlčí, pak teprve do domu vstupte a pochvalte ho. Trest by si spojil s vašim návratem, ne s tím, že vyl či štěkal a navíc by si byl jistější, že pokud bude takhle vyvádět, vždy vás přivolá zpět. Efekt výchovy by byl opačný.
Postupně tyto intervaly vašich odchodů a návratů prodlužujte, až si pejsek zvykne a pochopí, že se vždycky vrátíte a s vašim návratem ho čeká veselé přivítání, objímání a třeba i něco dobrého. Při vzniku problémů ihned zase zkraťte intervaly na minimum. Psovi musí být jasné, že se jeho majitel vždycky vrátí. Jakmile vybudujete tyto základy postavené na vzájemné důvěře, bude dospělý pes schopen zase zůstat sám i delší dobu.
Musíte být trpěliví, neoblomní a nesmíte se nechat zmást hned prvními pokusy ze strany psa. Každý z nich to zkusí a bude se snažit vás "přivolat". Pejsci velmi rychle vaši slabost poznají a umí toho velmi slušně využívat.
V některých případech mohou pomoci také tiché zvuky v pozadí z rádia či televize, které pomohou psu překonat pocit osamělosti. Zvířeti může pomoci zvládnout osamělost také nová zajímavá hračka nebo chutná kost, ale ne taková, kterou mají na hraní stále. Hračka musí být zajímavá tím, že je "vzácná".
Jestliže se u psa již rozvinul strach z opuštění a projevují se u něj odpovídající poruchy chování, první pokusy smějí trvat jen několik minut. Jejich délka se postupně prodlužuje a s případným neklidem psa se opět přechodně zkrátí. Se stejně krátkými časovými úseky začínáme při nácviku odloučení u štěňat. U velmi tvrdohlavých jedinců, kteří nejsou vůbec ochotni přijmout dočasnou osamělost a i přes veškeré snahy majitele stále ničí zařízení bytu, rozsypávají odpadky nebo rolují koberce, mohou zpočátku pomoci rostlinné a homeopatické uklidňující prostředky. Dávkování se během nácviku postupně snižuje, až se vše daří i bez těchto pomocných látek.
V případě problémů s chováním, které se nijak nedaří zvládnout, je rozhodně nejvhodnější vyhledat psychologa zvířat či zkušeného cvičitele a poradit se s ním. Vhodnou terapií chování většinou rychle dosáhneme zlepšení. S takovou pomocí zvířeti bychom rozhodně neměli čekat příliš dlouho a odkládat ji v domnění, že z toho určitě vyroste. Je zbytečné trápit psa, sebe i celé okolí. Čím dříve začnete, tím lepší bude váš přístup a vzájemný vztah, který nemá být na úrovni "co mně dnes zase doma čeká", ale pocit, že vás vítá spokojený kamarád a přítel největší.
zdroj-planeta zvířat
Mnoho psů se se strachem z odloučení dříve nebo později správným způsobem vyrovná, ale jsou i tací, kteří s ní mají velmi špatné zkušenosti a zažijí si mnoho problémů, díky nimž se se samotou nesmíří nikdy.
Psi reagují na strach z odloučení různě. Někteří velmi rychle pochopí, že odchod a návrat páníčka je přirozený jev, který není za určitých okolností vůbec ničím nepříjemným. Většina ale stresově reaguje hned, jakmile pán jen naznačí, že se chystá opustit byt. Pes se začne třást, lepí se pánovi na paty a nebo si lehne před dveře s nešťastným výrazem v očích "já nechci být sám". Následky obrovského strachu bývají různé, také v závislosti na povaze psa. Psi se projevují během vaší nepřítomnosti nečistotností (i když jsou řádně vyvenčeni), jiní rozkoušou a rozdrápou jakékoliv předměty bytového vybavení, včetně křesel, koberců či vytrhaných parket a okousaných dveří, ale taky dokážou celý den prosedět u dveří a zoufale výt, dokud se neozve v zámku klíč. Všechny tři varianty dohromady nejsou výjimkou a není snad nic horšího. Takové psy je velmi těžké uklidnit také proto, že oni sami mohou své chování ovlivnit jen velmi málo. Musíte psa postupně na samotu přivykat. Někteří psi mohou ze strachu ze samoty časem vyrůst, ale jsou i takoví, kteří s ní budou mít těžkosti celý život.
Příčiny vzniku strachu z odloučení jsou známé a celkem logické. Přesto je někdy těžké jim zabránit nebo předejít. Většinou to poukazuje na velkou frustraci a strach: váš pes se bojí být sám. Takové chování se často vyskytuje u psů, kteří byli odděleni od matky příliš pozdě, nebo byli během celé fáze socializace společně se svou matkou a sourozenci a nikdy nezažili samotu. Ve chvíli, kdy za sebou zavřete dveře, zmocní se psa panika.
Podobný problém může nastat také v případě, když je majitel se svým pejskem nějaký čas stále doma a náhle se to musí změnit. Například po mateřské dovolené, po prázdninách nebo po dlouhé nemoci… Bohužel jen málokdo si uvědomí, že pes, který nebyl nikdy doma sám, nebo si na to odvykl, si musí na odloučení také postupně zvykat. Náhlá několikahodinová samota nepřipravenému psovi přináší nepochopitelná muka, kterým se brání. Je horší si na takovýto stav zvyknout pro dospělého psa, než pro samotné štěně.
Smutné a hůře řešitelné případy jsou psů z útulků. Takoví psi už samotu a odloučení od své smečky zažili, mnohdy i několikrát a často s otřesnými zážitky. A tak při každém oblékání, obutí či zacinkání klíči znejistí a už už se jich zmocní panický strach. Nejednou to končí tak, že se ocitají v útulku opakovaně, protože i trpělivost toho nejhodnějšího pána má své meze.
Naučit psa, aby zůstával doma sám a neměl z toho pocit ohrožení, panickou hrůzu a majitel problémy v dalekém okolí a své výčitky svědomí, že psa trápí, není zase tak složité. Jenom je potřeba začít hned s malým štěnětem. Štěňátko, které chcete na nějakou chvíli nechat samo, by mělo být vyvenčené, zdravě unavené a syté. Jeho pelíšek by měl splňovat všechny požadavky. Měl by být teplý, měkký, tmavý, nelépe i zastřešený, tak, aby byl dokonalým útočištěm, tichým místem pro spánek a nic ho zde nerozptylovalo a nerušilo.
Přinesete-li si štěňátko domů, je vhodné si tento příchod naplánovat na dobu, kdy budete moci být alespoň pár dní společně. Aby nezůstalo hned štěňátko úplně samo. Tento společný čas využijte kromě zábavy a zvykání si na sebe, také k tomu, že budete štěně zvykat na čas odloučení. Aby se štěně naučilo zůstávat samo až k tomu dojde skutečně.
Nejméně do půl roku by měl vždy po zhruba čtyřech hodinách někdo přijít psíka vyvenčit, nakrmit a pohrát si s ním. Takto vychovaný pes má pak ke své smečce naprostou důvěru, a pokud ji nezklamou a samotu mu zpříjemní nějakou tou dobrůtkou, která vydrží dlouho odolávat štěněčím zoubkům a kterou nedostane nikdy jindy, než když má zůstat sám, snáší pak pejsek samotu naprosto normálně, jako něco dokonce příjemného.
Za normálních okolností vydrží i větší pes nejvýše 5 až 6 hodin naprosto bez větších komplikací sám. Každodenní dlouhé odloučení lze omluvit jedině v případech, že pes má volný přístup na zahradu nebo na dvůr, nebo že ho v mezičase vyvenčí někdo jiný. Jestliže v rodině žije více psů pohromadě, zůstávají sami doma většinou bez problémů i po delší dobu. U většiny psů, kteří jsou denně několik hodin sami, se postupně vyvíjejí různé poruchy chování jako sklony k ničení věcí, ale i nečistotnost. Lidé, kteří chodí denně do práce, by si proto měli koupi psa dobře rozmyslet. Psi, kteří smějí strávit noc v bezprostřední blízkosti majitele, snášejí denní nepřítomnost svého pána podstatně lépe.
Jste-li už ve stádiu, tedy spíše váš pes, kdy jste ze štěněčího věku venku a problémy s odloučením přetrvávají, nebo jste je zatím nezačali řešit, bude to složitější, ale všechno se dá zvládnout a naučit. Uvědomte si, kde je příčina a pokud jste si vědomi, že pejsek strávil dvanáct hodin zavřený v bytě sám, nemůže on za vaši nezodpovědnost. Netrestejte nikdy psa za zničení věcí a za loužičky, které ze zoufalství udělá. Ke stresu ze samoty by se přidal ještě strach z pánova návratu a problém se tím jenom prohloubí.
Nápravných možností existuje spoustu a žádná z nich není stoprocentní pro všechny psy stejně. Musíte vnímat vašeho psa jako člena rodiny a přistupovat k němu s tím, že chcete problém řešit společně, ne jej za to zatracovat. Princip vyřešit problém je především na straně majitele. Majitel musí v první řadě změnit své chování vůči psovi, denně opakovat cvičení a to vše s důsledností a trpělivostí!
Málokterý majitel vydrží neotočit se na podpatku a nevrátit se domů ve chvíli, kdy zaklapnou dveře a pes se pustí do srdceryvného vytí, štěkání a škrábání. Ale jinak to nejde. Pes musí pochopit, že si tímto chováním vaši přítomnost (návrat) nevynutí, ale taky musí vědět, že vy se vrátíte "za chvíli" a jeho klidné chování ve vaší nepřítomnosti odměníte.
Z počátku zvykejte nechávat pejska o samotě jen krátce. Stačí jen pár minut, pět, deset. Se psem se rozlučte vždy se stejným povelem, který budete používat vždy stejně - například: "Počkej tu, brzy se vrátím." Nikdy byste se neměli pokoušet tajně odplížit! Klidně jen čekejte v dostatečné vzdálenosti, abyste slyšeli, zda pejsek něco nevyvádí, a je-li vše v pořádku, za několik minut se vraťte. Chvalte jej jak byl hodný ve vaší nepřítomnosti a dejte mu klidně i pamlskem najevo "tak jsi hodný", tak je to správně.
Zavřete-li za sebou dveře a pejsek se pustí do štěkání a vytí, nevracejte se a netrestejte ho, protože by si trest spojil s naším návratem a ne se svým předchozím chováním. Koneckonců jen zoufale volal zpět svoji smečku! Prostě ho jen ignorujte. Později vyčkejte do chvíle, kdy se odmlčí, pak teprve do domu vstupte a pochvalte ho. Trest by si spojil s vašim návratem, ne s tím, že vyl či štěkal a navíc by si byl jistější, že pokud bude takhle vyvádět, vždy vás přivolá zpět. Efekt výchovy by byl opačný.
Postupně tyto intervaly vašich odchodů a návratů prodlužujte, až si pejsek zvykne a pochopí, že se vždycky vrátíte a s vašim návratem ho čeká veselé přivítání, objímání a třeba i něco dobrého. Při vzniku problémů ihned zase zkraťte intervaly na minimum. Psovi musí být jasné, že se jeho majitel vždycky vrátí. Jakmile vybudujete tyto základy postavené na vzájemné důvěře, bude dospělý pes schopen zase zůstat sám i delší dobu.
Musíte být trpěliví, neoblomní a nesmíte se nechat zmást hned prvními pokusy ze strany psa. Každý z nich to zkusí a bude se snažit vás "přivolat". Pejsci velmi rychle vaši slabost poznají a umí toho velmi slušně využívat.
V některých případech mohou pomoci také tiché zvuky v pozadí z rádia či televize, které pomohou psu překonat pocit osamělosti. Zvířeti může pomoci zvládnout osamělost také nová zajímavá hračka nebo chutná kost, ale ne taková, kterou mají na hraní stále. Hračka musí být zajímavá tím, že je "vzácná".
Jestliže se u psa již rozvinul strach z opuštění a projevují se u něj odpovídající poruchy chování, první pokusy smějí trvat jen několik minut. Jejich délka se postupně prodlužuje a s případným neklidem psa se opět přechodně zkrátí. Se stejně krátkými časovými úseky začínáme při nácviku odloučení u štěňat. U velmi tvrdohlavých jedinců, kteří nejsou vůbec ochotni přijmout dočasnou osamělost a i přes veškeré snahy majitele stále ničí zařízení bytu, rozsypávají odpadky nebo rolují koberce, mohou zpočátku pomoci rostlinné a homeopatické uklidňující prostředky. Dávkování se během nácviku postupně snižuje, až se vše daří i bez těchto pomocných látek.
V případě problémů s chováním, které se nijak nedaří zvládnout, je rozhodně nejvhodnější vyhledat psychologa zvířat či zkušeného cvičitele a poradit se s ním. Vhodnou terapií chování většinou rychle dosáhneme zlepšení. S takovou pomocí zvířeti bychom rozhodně neměli čekat příliš dlouho a odkládat ji v domnění, že z toho určitě vyroste. Je zbytečné trápit psa, sebe i celé okolí. Čím dříve začnete, tím lepší bude váš přístup a vzájemný vztah, který nemá být na úrovni "co mně dnes zase doma čeká", ale pocit, že vás vítá spokojený kamarád a přítel největší.
zdroj-planeta zvířat
Komentáře
Přehled komentářů
Moc hezky napsaný text. S osmi letou fenkou jsem se přestěhovala do Anglie a přibližne mesic sni byla doma, ted mám menší problém s jejím odloucenim ode mne. Zvykla si na moji přítomnost a ne ze by něco ničila či stekala ale vypadá tak utrapene, že mi jo je strasne lito.
socializace v Anglii
(Lucie, 17. 12. 2016 11:16)